Během dlouhého běhu lidského vývoje bylo objeveno a skutečně využito jen asi tucet přírodních vláken. Naproti tomu od nástupu éry chemických vláken byly během pouhého století vynalezeny stovky nových odrůd.
Chemická vlákna jako uměle-vysokomolekulární-polymery umožňují před-návrh konkrétních funkcí během výroby. Například mohou být přidána antimikrobiální činidla, která propůjčují antibakteriální vlastnosti, zatímco minerální mikroprášky mohou být začleněny pro zajištění nízkého -záření nebo daleko-infračerveného záření. Takové metody jsou jednoznačně jednodušší, nákladově{7}}efektivnější a účinnější než úprava přírodních vláken.
Kromě schopnosti pohodlně navrhovat nové funkce během navrhování a výroby přispívají k funkčnosti také vlastní vlastnosti samotných polymerů. Například vysoce stabilní makromolekulární struktura akrylového vlákna nabízí přirozenou odolnost vůči ultrafialovému záření; dále, protože akrylová vlákna jsou barvena pomocí kationtových barviv, poskytují zářivé barvy a výjimečnou světlostálost. V důsledku toho jsou akrylové tkaniny široce používány ve výrobcích pro-stínění slunce, přičemž plně využívají jejich funkční a praktické vlastnosti.
Podobně je nylon ideální pro sportovní oblečení, jeho odolnost proti oděru je vhodná pro použití v neprůstřelných vestách, vysoká pevnost para-aramidu a vysoká -teplotní odolnost chlorovlákna a ko-para-aramidu je činí široce použitelnými v produktech zpomalujících hoření-.
